Čarodějnické drobnosti

Čtvrtek v 16:07 | Guizmo
Šaras mi nedávno nasadila do hlavy brouka, co už tam vlastně byl, takže jen připojila nožičky a krovky na své místo.

 

Trochu akvarelu

Středa v 16:55 | Guizmo
Mutanti, zvířátka a příšerky.




Když slušní lidé spí

9. srpna 2017 v 21:37 | Guizmo
Je úplněk, obrovský bílý kruh přes polovinu oblohy. Svět připomíná rozžhavené uhlí, když už není rudé, pomalu bledne, ne zčerná a jen pomalu upouští žád. Jako celý den, rozžhavené ulice chůadnou, mezi zákoutí se vkrádá studená temnota. Pořád je ale všude horká všeobjímající tma, nasáklá do kamení a oranžového světla lamp. Švět připomíná nějakou svou odvrácenou stranu, temnou, horkou a lepkavou po celém dni stráveném venku. Lidé se schovávají do barů a všude je hluk. Hluk živých lidí, c teď objevují noc. Ještě je brzo, okolo se motají turisti, ale ty nechceš sedět tam, kam chodí turisti. Jdeš na místa, která jen tak z ulice nenajdeš, jsou schovaná a když ti nikdo neukáže jak je najít... nikdy je nenajdeš.
Znáš ta místa, ale spíš než jak vypadají znáš jak voní, jak chutná vzduch... Matně si vybavíš tváře, co se tam objevily.
Tvoje duše je najednou volná, pomalu odtrhává pouta soudnosti a chce obejmout jiné duše, pláče, tvoje slzy kapou do piva a zaplaší je jen další červ, co voní rumem a bolestí hlavy. Mluvíš o věcech o kterých tvoje hlava mluvit chce a jazyk se bojí, tvé nitro potřebuje říct věci, které nemají být řečeny.
Nechceš jít domů, protože cesta je dlouhá a osamělá.

Cítíš své tělo, co když tohle není reálný? Co když právě teď se světy dotýkají a vidíš to jen, protože se ti otupil pohled? Co dyž ty slzy jsou to pravé a to skutečné, to co doopravdy existuje? Ty a svět, kterého se teď dotýkáš, ale nikdo ho nevidí a ráno nebude existovat.

Chladná temnota tě objímá okolo zkřehlých paží, cítíš jako bys zároveň žil a zároveň umíral, jak je těžké chytit myšlenku. Existuje ta chvíle vůbec, když si ji ráno nebudeš pamatovat? Když po ní ráno v tvojí realitě nezůstane ani stopa. Stalo se to skutečně? Je to skutečné? Jak může být skutečné něco co nevíš? Ta část skutečnosti přece pro tebe neexistuje.

Osamocená cesta domů je jao vysvobození, nohy bolí a ruce se klepou, dnes v noci plakala tvá duše, zítra bude plakat hlava.