na Blog.cz

E-6 každý den prováděl akci velmi podobnou spánku, nanočástice, které v jeho těle přes aktivní režim spaly. Pravděpodobně ve spánku vyhodnocoval všechna sesbíraná data, ale Ashley, už několikráte slyšel jak něco brumlá, když "spí" a pohybuje víčky. Ten pocit, že robot, je skutečnější člověk než Ashley sám, který sny neměl, protože většinou to byly noční můry a E-6 mu naplánoval rozvrh tak, aby si své sny nepamatoval, tedy mu s přesností na vteřinu rozvrhl stavy REM a sněním a tedy jej probudil přesně ve chvíli kdy v mozku nereagují paměťová centra na 100%.

Dech byl tolik hlasitý, tlukot vlastního srdce jej děsil, stejně jako malý budíček na pravé ruce, který nemilosdně odpočítával.

Človíček v oranžové kombinéze se zoufale držel parapetu jednoho okna, které bylo kdysi asi patnáctým patrem, momentálně po propadu metra asi třicátým. Nebylo jak uniknout ze spárů zlověstného prázdna, co se pod ním rozkládalo. A šlo jen o to si vybrat, jestli se pustit, nebo udusit když se nepustí.

E-6 byl neznámo kde, vůbec se neměli rozdělovat. Byla to všechno strašlivá chyba.

Vůbec si nepamatoval jak se k E-6 dostal, musel být tehdy hodně maličký, jako by tu byl odjakživa...

Určitě ho teď shání a on nemůže vyslat ani signál, ani zakřičet.

Pak se, ale něco změnilo, nepochopil co, ale ten tvor, byl skutku zvláštní. Měl maličké tělíčko, křidéka a zobáček. něco si zvízdal pro sebe a seděl na okraji té střechy, ze které Ashley spadl.

Chlapec jej pozoroval a opravdu nechápal.

Je snad ten pták jen přelud z nedostatku kyslíku? Nebo je něco jinak než si myslel, to je k vzteku, že na to přišel takový okamžik před smrtí.

E-6 jej našel, nechybělo mnoho minut na jeho červených hodinkách na ruce, ukazovaly na kolik minut má ještě kyslík. Takže spěchali.

E-6 se zlobil, ale jen protože byl Ashley nezodpovědný, ale Ash jej moc nevnímal, hloubal hluboko v paměti, všechno začínalo mít smysl. Hrůzné Erikovo tajemství prozradil malý vrabec, který se zatoulal do města smrti.

Vždy když uklízím, tak mám během hodiny všude zase děsný bordel, protože si pokaždé vzpomenu, že jsem chtěla něco dodělat. Tak jsem o půlnoci začala dodělávat panenku a přemluvila foťák k funkci

Tenhle miláček mi trval stvořit celý den, jelikož je dokonale celý má tvorba, od vymodelování obličeje, na který jsem strašně hrdá a jehož modelování mi zabralo asi tři hodiny, další části těla jako jsou nohy, ruce a trup, sebraly dalších několik hodin, následné slepování s dráty díky nimž je na 50% pohyblivý a šití oblečku, který by to zakryl.

Jen to mi trvalo asi 10 hodin dohromady a dnes jsem dodělala vlasy, které jsem mu poctivě přilepila a obličej, který se mi líbí, protože podrthuje ty moc epesní rty.

Prostě panenkovská premiera. Samozřejmě mám v plánu udělat si jich více =D

Jinak jmenuje se Becco, jako mužská varianta jména Rebeca =)

Ashley seděl na kusu skály a měl na sobě jen spodky. Měl dlouhé vlasy, táhly se jako neudržované cáry podél jeho páteře a po hrudi. Byly tmavé, až černé, ale jedy ve vzduchu a v jídle je pomalu barvily do stařecké šedi. Na to, že mu ještě nerostly ani vousy to byl zvláštní výjev. Měl kůži úplně bílou a místy se po ní proháněly načervenalé stíny a sem tam modřina, nebo podlitina.