Událostní zápisek

7. ledna 2012 v 14:42 | Guizmo |  Žiju
Dobře, pokud bude každý nastávající týden v tomto roce stejný jako ten první, věřím tomu, že se jeho konce nedožiju. Já, nebo nějaká jiná část mého těla.

Proč?



Abych řekla pravdu, začalo to opravdu nevinně. Dokonce bylo velmi příjemné jet do školy až v pondělí, místo obvyklé neděle, sice jezdí horší vlaky, ale to už se dá nějak přežít.
Následovala poněkud vtipná situace, kdy jsem měla zůstat na novém pokoji první noc sama, protože kdo by tušil, že ten vítr bude tak otravný, že?

Úterý bylo skutečně normální, do školy jsem šla moc brzo, všechno se strašně vleklo, oběd nestál za nic, čaj byl studený, vlastně všechno bylo studené!

A pak to přišlo. Jako tsunami o.O
Exkurze do Prahy bývají děsivé, protože naše milá paní učitelka, je takový ten typ člověka (neberte to zle ta paní učitelka je vlastně děsně fajn), který přímo křičí do davu"dám se snadno okrást" a jelikož jezdí do prahy každý týden, tak obtýden, je okradena ona, její známé, nebo náhodný kolemjdoucí a pak tedy dostaneme hodinovou přednášku, že si máme dávat na věci pozor.

Ještě když dobíháte autobus a pak zjistíte, že jediné volné místo, je hned vedle učitelek, protože tak dvacet lidí z autobusu na 58 míst si sedlo po jednom, jistě, je to děsně logické, hlavně když si sednou sami a nikoho k sobě nechtějí pustit i když přijdou do autobusu jako jedni z prvních, či posledních.

Ještě lepší je, že ráno v sedum hodin
1) Všichni čekajkí na autobusy do školy, tedy pokud má nějaká duše nastupovat v jiném městě, logicky si stoupne někam kde není vidět a pan řidič tak zastavuje lidem, kteří normálně čekají na ten autobus.
2) Je v autobuse tma a jelikož je brzo ráno, tak pan řidič považuje za vhodné, nechat zhasnuto. Při tom se Obléknu si půlnoc, opravdu číst nedá, i když je o tmě v názvu psáno.
3) Chtějí všichni spát a vaše kostnaté rameno, pravděpodobně považují za jeden z nejlepších polštářů.


Hláška: "Nasadíme rychlostní stupeň pět." Je relativní, protože se stejně jde pomalu a navíc není řečeno pět z kolika. Takže jsem usoudila, že: Rychlostní stupeň pět z třiceti. Tedy šnekochůze k ND.

Neviditelná výstava.
Když nechcete, aby vám účastnice dělaly hluk, překřikovaly se a podobně, je logické že skupinu po čtyřiceti lidech rozdělíme na skupinky po osmi nejlépe už v autobuse, nebo ve škole a ne v místnůstce 4x4 metry. Za tisíckráte opakovaného: Chovejte se slušně! Nekřičte! Nedělejte ostudu! Chovejte se normálně! Tohle není normální.

Je logické, že když jedu na nějakou exkurzi či výstavu, informuji se předem, alespoň o tom, jak to víceméně probíhá.
Nejedu tam s panickou hrůzou ze tmy, když vím, že hodinu v naprosté tmě budu.
Pokud řeknu, že jsem byla natolik inteligentní a lehce mimo, že jsem uprostřed prohlídky, kde je tma taková, že ji skutečně po chvíli přestanete vnímat, prohládila: Já nic nevidim. Lze to do jisté míry brát jako recesi, nepochopila jsem, že se to osvědčilo a tuto milou hlášku, pak několikráte spoluúčastnice ztahlásily taky. Paní průvodkyně z nás musela mít radost =D

Ztratila jsem se 3x
Vyměnila si místo 6x
Napálila do rohu 2x
Skřípla si prst neznámo kam 1x
Opakovala: Ono se to všechno houpe. 8x

Když máte nové boty, nové boty které jasně říkají, že se musí prošlápnout a už několikráte jste v nich měli puchýř, je úžasné v nich 6 hodin chodit po Praze. Skutečně nic lepšího nemůže být.

Kouřící skupina dívek v podloubí před vchodem do Národního Divadla, je skutečně vtipná.

Středa sice byla náročná, na čtvrtek se ale schylovalo k zajímavější věci.
Pochopila jsem, když jsem byla jaksi označena za nejzlobivějšího tvora na patře. Tehdy jsem tvrdila, že nechápu, ale vlastně to vůči okolnostem dnešních dní, zdá docela logické.
Ale během jednoho půlroku jsem bydlela na pokoji 18, 15, 14, 16.
Ale skutečně nepochopím, že když už se můj status přesunul, na víceméně nenápadnou, musím být stěhována ne po měsíci kdy bydlím na novém pokoji, ne po týdnu. Ale po prvních dvou dnech kdy na něm bydlím. A vysvětlení? Dvoulůžkové pokoje jsou nevyhovující. Zvláštní, že nevyhovujííc byl jen:
1) Když nám vzala záclony, protože prý byly špinavé a celý podveřek k nám pražilo pozdně letní slunce.
2) Když nás nutila každý den vytírat, protože na té straně se dost daří mouchám
A to, že jsme byly přestěhovány ke slečně, co pravděpodobně náš status nejproblémovějšího tvora na patře posunula o level výš to má být vyhovující?! o.O
Závěr týdne, byl opět ve znamení jakési akce při-které-je-dobré-mít-kvalitní-obuv. -_-
Tedy ve zkratce jsem si boty nazula v sedum a zula v šest večer. Ano, ty samé boty ve kterých jsem běhala po praze.
Být černým králem je poněkud vtipné, hlavně když vyfasujete svěcenou křídu a pak máte obličej černý a ruce dokonale bílé.

Noční košilí se nejlépe mažou číslíčka nad vchodem, pokud to tedy... nejsou dveře nedávno natřené.

Nikdy jsem neslyšela, že by někdo dával Třem králům loupáčky na svačinu. Stalo se =D
Následně byl den zakončen ostříháním, protože moje vlasy rostou děsivou rychlostí. Hlavně pokud je dlouhé nechci a pokud nemám čas na to dojít si k holičce.
Dolehávám vyčerpávající týden, doufám, že slíbený Certifikát od Charity dostanu a budu moci začít vytvářet to portfolio.
Vaše
 


Komentáře

1 Lúthien Lúthien | Web | 7. ledna 2012 v 21:07 | Reagovat

Jó, školní exkurze...většinou jsem začala v autobuse zvracet a pak celou dobu ležela natažená na sedadlech, zatímco spolužáci šli do zoo :D
Přeju ti, aby ostatní týdny byly odpočinkovější!

2 vestec vestec | Web | 12. ledna 2012 v 21:56 | Reagovat

Dobry clanek, hezky blog, podivas se na muj webik?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama