Mimozemská pozemská povídečka

21. listopadu 2012 v 17:31 | Guizmo Mallarmé |  Píše
Jen taková blbůstka, mám ráda blbůstky, hlavní postava je mimozemšťanka kvůli čemusi infiltrována na zemi, ještě k tomu v minulosti. Takže ty šílené obraty jsou tam chtěné =)


Stoupala po kamenných schodech.
Kladla nohu za nohou přesně do rytmu kroků.
Malé, hořčičně žluté šněrovací boty na podpatku širokém a vysokém tak, aby přesně padl k jejímu zdánlivému věku. Podrážka vydávala křehce klapavý zvuk, který jejím uším zněl velmi příjemně.
Sukně od krajkových, krémových šatů s jemnou saténovou spodničkou se jí vlnila kolem kolen a převalovala se přes stehna jako mořská pěna, hladila kůži a chlad, který se prodíral látkovím ke kůži, nesezdávala tak problémovým, jak očekávala.
Nečekala, že ta látka silonového složení jej skutečně zadrží.

Kabát barvy námořnické modři z tak zvláštního materiálu, že se na něj drobné kapénky čerstvě sraženého plynu H2O lepily jako mušky na lep. Byl to roztomilý jev, který právě probíhal. Většina látek na planetě Zemi, si udržuje jedno z pěti možných skupenství, občas se pak stane, že nějakým náhodným jevem, přejde do jiného, ale H2O neboli voda, existovala téměř neustále na celé planetě ve třech možných skupenstvích, nebyly to náhodné jevy, ale trvalý stav, kdy zároveň probíhalo několik desítek proměn skupenství vody.
Stále měnila své skupenství, jako by byla sama živým organismem, možná byla sama voda zajímavější než zbytek planety, i když teoreticky, lze brát všechno na povrchu planety jako poddruh vody. Život zde podle legend vznikl z vody, nebo alespoň takové informace jí byly podány, v archivech, které měla zpřístupněné, studovala především člověka.
Bezbarvý deštník záporného odstínu držela jednou rukou nad hlavou, zatímco v druhé nesla cestovní tašku podobného odstínu.
Její úpravný zevnějšek doplňovaly pečlivě učesané vlasy myší šedi, jemně zvlněné a kabela, právě tak hranatá, aby zvládla pevně obemknout malý nefunkční notebook a hlavně několik zdánlivě bezcenných skleněných destiček.
Vystoupala svými drobnými klapavými krůčky po schodišti, a když stanula u dveří, konečně pod přístřeškem, podepíraným dvěma sloupy a velmi vkusně, ač zašle doplněným o štukovou výzdobu, přetřen loupající se pistáciovou zelení. Dveře byly nové, plastové s vlnitým neprůhledným sklem a odpornou venkovní folií barvy mořeného ořechu.
Položila tašku na zem vedle rohožky, do jejíž přesného středu se postavila. K těmto domům, velkým domům se štukovou výzdobou, hlavami a andělíčky nad vstupem a mohutnými balkony patřilo klepadlo. Prostě se klepalo na velké klepadlo s lví hlavou, nebo nějakým nechutným motivem, kteréhož se bála dotknout ruka počestného člověka.
U takových domů nevisel nad vstupem věnec svázaný z živého plotu s přilepenými sušenými křížalami, pomeranči a skořicí a už rozhodně u takových domů, nebyl polorozpadlý zvonek z výprodeje a jméno napsané barvou na bázi lihu.
Zmáčkla ono proklínané tlačítko bezbarvého kladného odstínu a její sluch utrpěl nečekaný šok, když se uvnitř dle ozvěny poloprázdného pistáciově zeleného starého domu, rozlehla Pro Elišku zprzněná polyfonním rozsahem onoho zařízení.
 


Komentáře

1 pavel pavel | Web | 22. listopadu 2012 v 17:09 | Reagovat

V té povídce je vidět že máš velké nadání krásně vše popsat. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama