Držím se, nehty povolují

17. října 2013 v 21:30 | Guizmo Mallarmé |  Žiju

Tam za zádlonkami, na druhé straně divoké řeky, na tebe počkám.



Dneska jsem kupovala Bee dárek, měla jsem jasnou představu o tom, co chci udělat a pak jsem byla konfrontována s realitou, nedají se v tomhle pidiměstě sehnat obyčejné plechové krabičky.
Takže jsem s Aneťákem prolejzala jeden obchod za druhým, plast moc neosobní, dřevo křehké, sklo debilní... no a pak jsem objevila něco, do čeho jsem se zamilovala a potom co si s tím celý den hraju, jsem usoudila, že tam musím jít znovu a koupit to i pro sebe, protože není možné, že bych se té věci musela vzdát, sice pro Bee, ale stejně.
(Ukážu, až to Bee dostane, protože mi prolejzá blogy.)
Dokonalejší věc, jsem dlouho nepotkala, naposledy když jsem potkala v praze malé hrací krabičky a koupila si nádhernou melodii od Beethovena, jako když jsem ukořistila Atlas Mraků, nebo když jsem si koupila Rukověť na kterou celý den myslím, protože jsem zase brečela, protože je svět nádhernej a já nevím jestli to jak žiju je správné.
Možná jste si všimli, že mám jistou zálibu v určitých podivných věcičkách, jako jsou skleničky na korálky, nebo podivné knížky, nebo různé lahvičky a krabičky, panenky, nebo různé blbůstky, bločky, sešítky, pastelky, šperky, plechovky, hrníčky, trička s podivnými nápisy...

Dovolte mi, býti na okamžik bojovníkem světla a s tichou motlitbou ve větách, které pro mne hodně znamenají i když jsou to jen říkanky a pár větiček z filmů, si vzpomeňte na ty, kteří leží ve vašem srdci, protože to jsou všichni, pro které bychom plakali, kdyby odešli za závoj,
To jsou všichni lidé, které milujeme, protože prázdné místo v srdci se nedá jen tk zapomenout, ta díra se hojí a hojí se dlouho, dokud nezůstane děsivá rozšklebená jizva.
Ale ono mi stačí si na to jen vzpomenout, na ty lidi a už brečím, protože s nevšemi mám stejný pohled na svět tedy si s nimi nějak nerozumím.


Chtěl bych mít nebem vyšitý šat.
Opředený odlesky zlata a stříbra.
Modrý, matný a tmavý šat.
Ze tmy a světla svítání.
Chtěl bych rozprostřít pod tvé nohy.
Ale já jsa nuzák, mám jen své sny.
Rozprostřel jsem své sny pod tvé nohy.
Našlapuj měkce, neboť šlapeš po mých snech.
(William Butler Yeats, He Wishes For The Cloths Of Heaven)
Vyšel jsem z poslední časové války,
prožil jsem zánik národa Pánů času.
Spatřil jsem zrození vesmíru
a sledoval jak z něj čas vyprchával,
až nic nezbylo.
Žádný čas, žádný prostor, jenom já.
Procházel jsem vesmíry jejichž fyzikální zákony vznikly v mysli šílence.
Sledoval jsem vesmíry, jak zamrzají, jak jejich výtvory hoří.
Viděl jsem věci, kterým bys nevěřil.
Přišel jsem o věci, kterým bys nerozumněl.
Znám tajemství, která nesmí být prozrazena,
vědění, která nesmí být vyslovena.
Vědění, ze kterých by parazitující bohové vzpláli.
Tak jen do toho! Vem si to všechno!
(Doctor Who 7x07)

Jak přijdu na to, že si zasloužím to všechno co mám? Jak přijdu na to, že život jakým žiju, je ten správný způsob, proč mi nikdo neřekne, co mám dělat, abych tomu uvěřila a věděla, že se mi jen nesnaží pomoci a ulevit.
Proč mám neustále pocit, že se snažím balancovat mezi tím, že chci, aby ostatní kolem mě, byli na mě pyšní a mohli říci, že nejsem jenom omyl a chyba, nebo tím co chci a co je pro mne důležité?
Proč jsem pořád hlavou v oblacích, proč musím mít pořád tyhle myšlenky? Proč?

Zvládneš to, všichni ti lidé okolo to zvládli. Zvládneš to... musíš, musíš... není to vůbec těžký, není to těžký, je to jen tvoje hlava.

 


Komentáře

1 Lúthien Lúthien | Web | 18. října 2013 v 10:20 | Reagovat

Jé, kachník vyfotil kachničky :D

2 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 18. října 2013 v 15:46 | Reagovat

Hledám mezi kačenkami parníček z mládí, co jsem míval ve vaně...

3 Em Zet Em Zet | Web | 22. října 2013 v 15:48 | Reagovat

Ta úvaha na konci je krásná O_O

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama