Fatalista?

25. října 2013 v 18:56 | Guizmo Mallarmé |  Píše
O hledání smyslu a přehlížení nápověd.
Dlouho již hledám smysl všeho, něco co mi napoví, jak se svým životem naložit a prožívt jej tak, abych nebyla každý den zničená tím, že jsem přesvědčená o svojí zbytečnosti a chyby, které jsem zvládla udělat, aby se mi nemíhaly před očima jako děsiví motýli. Hledám stále, něco co mne uklidní a dá mi šanci, že i když si sázím chybu za chybou do sborníčku jako poslušný školák si do desek skládá první písmenka, aby z nich skládal slova a hledám tak, že přehlížím, to
co mi život sám vkládá do rukou.

Mluvím o knihách, které ke mne přišly a slovech, která mi pomohla jít a něco dělat, o lidech, kteří mi řekli, že má cenu jít dál a že jedno špatné rozhodnutí, je pouze dalším krokem v tom býti člověkem. Za špatné volby se nemusíme stydět, pokud je umíme přijmout bez výmluv neseme jejich následky, je to jen další krok na cestě po s chodech k "velikosti"?
Je-li, ale cesta, kterou se vydáme a slova která posloucháme správná volba, to už je ve hvězdách a v mé moci teď není soudit.


Existuje pár knih, které se ke mě dostaly náhodou, jako příběh nesený na pavučině, která lapá mou duši a obaluje ji a zpomaluje na cestě mezi hvězdami, aby se zastavila kdesi, tam kde má být Slunce.

Když jsem poprvé držela v rukou Atlas Mraků, nevěděla jsem co je to z knihu a tehdy jsem ji koupila vyloženě se slovy, "aby byla v knihovně krásná". Nenapadlo mne, že po několika letech bude mou nejoblíbenější knihou a film, jedním z těch, které z mých očí dělají vodopády žalu.
Nevěděla jsem, kým je Sonmi, nevěděla jsem nic o tom, kdo je Robert, nebo Katkin.
Viděla jsem jen knihu s krásnou obálkou a anotací o mravencích.
Četla jsem ji a každá její stránka byla něčím jiným, tím co jsem hledala, tím co jsem měla celou dobu pod nosem a tím co se mi zdálo jiné.

Stejně jsem kupovala malou modrou knížečku ve výprodeji s natrženou obálkou. Tehdy jen proto, že stála několik drobných. Jmenovala se Rukověť bojovníka světla a je to kniha plná odpuštění, cest a hledání cest.
Není jednoznačná, není jednoduchá a není snadno zapamatovatelná, ale dává odpovědi a ztrápeným duším dává rozhřešení. Hledá směr tam, kde se ztratila i poslední nitka naděje a pomáhá i když neříká kudy se má člověk dát.

Nejsem chytrý člověk, nesuďte mě, protože hledám smysl i tam kde není, protože pláču pro smutné i pěkné věci.
Nejsem fatalistou, protože věřím, že člověk má vládu nad svým životem a to co se stalo, je jenom důsledek činů našich, nebo jiných lidí. Nebudu věřit v osud.
Protože já mám ráda ten pocit, kdy se mohu sama rozhodnout.

Já si ty knihy nevybírám, ony si vybírají mne.

Na cestách k pokladům, praskaj dobrodruhům kosti.

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Em Zet Em Zet | Web | 25. října 2013 v 19:29 | Reagovat

Atlas mraků jsem ještě nečetla a popravdě řečeno mě moc neláká. Jsem člověk, který se rozbrečí snad při všem a má z toho depresi a musí na všechno moc myslet a všechno moc analyzovat a dávat do nesmyslných souvislostí. Ale pokud říkáš, že to je tak dobré, budu uvažovat o přečtení. Slyšela jsem o tom už od hodně lidí. :-)
Jinak knihy.. upřímně mě většinou zaujmou obalem a asi jsem ten typ člověka, co by milerád knihu soudil podle obalu (ale jen knihy, u lidí je to naopak) :D Když se mi obal nelíbí, jen zřídkakdy nahlédnu dovnitř knihy, ale to se bavíme jen o knihkupectvích a tam se dostanu málokdy. :-) Většinou jdu do knihovny s jasným cílem, jakou knihu si chci vypůjčit a když to vím, tak pro mě obal nemá žádný význam. Uf, to jsem se zase rozepsala o zbytečnosti, promiň .____.
Jinak píšeš krásně, strašně se mi líbí, jak popisuješ ten příběh na pavučině :3

2 Guizmo Guizmo | Web | 25. října 2013 v 19:40 | Reagovat

[1]: Je dobré si první přečíst knihu, ona není tak rozsekaná jako film. Ten se dá pochopit ztěžka, protože jsou tam stejní herci, ale hrají neustále jiné postavy. Je to krásná knížka, četla jsem toho už docela dost a Sonmi je opravdu srdcovka.

Já mám teorii o tom, proč se mi líbí knížky nejdříve obalem, pak názvem a pak teprve příběhem.
Protože, to, jaký dá autor dílu název a obal, už předem značí, jak moc podobný má se mnou styl a preferovanou knižní chuť.
Atlas mraků v původním vydání je nejkrásnější obal jaký jsem kdy potkala.
http://img.databazeknih.cz/blogs/img/325.jpg
A ten obal se dá sundat a je tam čistá bílá kniha s modrými mráčky a nadpisem.
Proto jsem ji vybrala, aby byla krásná. =)
Neomlouvej se, já mám ráda dlouhé komentáře :-)

3 heartsamess heartsamess | Web | 25. října 2013 v 19:51 | Reagovat

Rukovět bojovníka světla je zajímavá, fascinující kniha plná pravdy a pochopení - ovšem já se našla v jiné Paolově - U řeky Piedra jsem seděla a plakala.
Není taková jako Rukovět, ale je také jiná - a plná toho, co zase potřebuje můj vlastní život - plná lásky, víry, Boha. Zázraků.

4 Adelaine Adelaine | Web | 25. října 2013 v 20:30 | Reagovat

Myslím, že je úplně v pořádku, že to tak bereš. Taky jsem to ještě před krátkou dobou brala hrozně vážně a potřebovala odpovědi.
A teď je zase výjimečně nepotřebuju. Prostě je mi to jedno. Žiju a... něco přijde nebo ne. Každý to bere jinak. Každý se vyvíjí a roste a.. tak dál.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama