Naprosto úžasně neobyčejné

17. listopadu 2013 v 0:15 | Guizmo Mallarmé |  Píše
A víte co? Je to to nejúžasnější co můžeme mít, ta možnost žít, je to tak zvláštní když si uvědomíte, že před tím, nebylo nic, potom nebude nic. Je váš okamžik, vaše chvíle, něco co vám nikdo nevezme i když vás svléknou a udělají z vás jenom maso, pořád máte tohle. Je to dar, ten největší a zároveň i prokletí, protože je to zapletené se vší tou bolestí, se všemi těmi komplikovanými emocemi, se vší tou láskou, která umí i bolet a umí i léčit. Hlídáte si ten život a musíte nést všechnu tu tíhu těla, se všemi neduhami a nemocemi.
Jsem hrozný objevitel, protože už jsme našli tolik toho okolo sebe, objevujeme vesmír a já můžu objevovat jenom to co už někdo objevil a dávat tomu novou krásu, novou tíhu, nové pocity.

Lidé jsou jako země, která je stvořila, jsou uvnitř vařící, jsou vřící hornina, démoni uvnitř, jsou to tvorové, kteří umějí napáchat příšerné věci, mezi sebou i jiným tvorům.
Ale zároveň jsou tak nadpozemští, umějí tak úžasné věci.

Provází nás na každém kroku naše obyčejná neobyčejnst, neuvědomujeme si ji. Každá emoce, každý pocit, každá bolest, všechno je sice jen výplod našeho malého mozku, jenom lehkými elektrickými impulzy v mase, jenom křečovitými stahy srdce, jeden za druhým, celý celičký život. Jenom stahující se svaly a komunikující seskupení buněk.
Jednou uhoříme v našem slunci, které nám dalo život, nebo se rozpadneme a nic, absolutně nic z nás nezbyde.

Nikdo z nás není obyčejným, jsme jedineční, jedineční na tk obrovské ploše jako je vesmír. Máme svobodnou mysl a ta může dosáhnout dál, dál až tam, kam si to můžeme představit.
Tak se sami neodsuzujme k obyčejnosti, k šedivosti, oblékněme šedý šat, ale nechme si volnost v hlavě, nezamykejme si na ústa zámek a na oči nedávejme černé brýle, nesvazujme ruce, dostali jsme úžasný dar. Můžeme žít, můžeme cítit... i když to bolí, občas nebo pořád.

Připadám si nepatřičně, strašně ráda bych vám povídala o svých megalomansky obyčejných pocitech každý okamžik, ale nechci krást prostor ostatním. Přece si takové pocity nezaslouží krást prostor dalším lidem v AK, nebo komukoli.
Přemýšlím co se se mnou kdy stalo, že natolik jinak existuji oproti lidem, které znám.

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 17. listopadu 2013 v 10:40 | Reagovat

V jakékoliff formě
připraven jsem žít.

2 Piks Piks | Web | 17. listopadu 2013 v 12:41 | Reagovat

Aj keď sme len malá bodka vo vesmíre, nijaká iná bodka nie je taká istá :)
Je to brilantné. Fantastické.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama