Přestaň brečet

13. listopadu 2013 v 16:04 | Guizmo Mallarmé |  Píše
Chtěla bych být jen duší v éteru, sledovat životy druhých a nepociťovat vlastní bolest z vlastního bytí.
Jenom proplouvat a dělat čestná rozhodnutí, vždy se rozhodovat správně a nedělat hloupé chyby.
Neutíkat před bojem a nebát se mluvit, nebát se mluvit, proříznout ústa až k uším a křičet, aby zatraceně lidi začali myslet.

Nemyslí, nemyslí, jsou zahledění do sebe a vlastní pochybné geniality lidé kteří mi ubližují a nejsou si toho vědomi.
Ubližuje mi, absolutně mě ničí, když cítím něčí bolest, když vím, že mě někdo nemá rád, žiju v představě, že mě všichni musí mít rádi, úplně, úplně všichni a k šílenství mne dohání i pohled osoby, která si nevidí do pusy a neuhlídá oči.
Odpusťte, ale já už se nezměním, jsem člověk schovaný ve stínech co pláče po nocích, protože není na tenhle svět, kde všichni vyrůstají nejdříve činy a pak teprve hlavou připravená.

Nejsem schopná přežít fakt, že na maturák mi chtějí přijít čtyři lidé, nejsem schopná přežít pohledy ostatních, protože nemám šanci zachránit svou pověst a povědomí lidí jen svým odporným zevnějškem a debilníma hadrama, nejsem schopná proplouvat životem tak, aby si nikdo nevšiml, že moje mysl je jinde. Já se snažím, tolik moc se snažím zapadnout, nebýt vidě, aby mi všichni dali pokoj, ale ono to sakra nejde.

Bolí mne duše i když není nejmenší důvod k tomu se tak cítit, protože vím, že to je normální, ale já to, prostě nejsem schpná přežít.
Už jsem si zvykla na rány, na jizvy, na křik a nadávky.
Ale nezvyknu si na malé modřiny na duši, pokradmé úsměvné pohledy do mých očí a smích za mými zády.
JÁ TO PROSTĚ NEUMÍM!

Nemá cenu říkat, že se mám změnit, nemá cenu říkat, ať si to tak neberu, nemá to cenu nemá... já vím, že je to jinak než si vsugervávám, ale jak mi to pomůže, když ty emoce zastavit nejdou?

Tenhle výlev nemá absolutně co říct, já jen venčím prsty po klávesnici, nechala jem je rozběhnout jako perličky po pianu a z očí žďímám krokodílí slzy.
Zajdu si udělat kávu a budu doufat, že hloupými zbytečnými články nezatížím mysl těch pár lidí, kteří sem přijdou.

A je mi líto těch lidí, které mate moje neustálé měnění layoutů, ale já prostě nevydržím mít jeden déle než 14 dní, což je také důvod proč nemohu mít tetování, já si prostě strašně snadno něco okoukám.

Tímto uzavírám svoje dnešní ranky, desimfekci už jsem si uložila do KPZtky a jenom na to hodím polštářek a ovážu a budu doufat, že to kafe a spánek přebolí.

Znáte Charlieho?
Je z filmu Ten co stojí v koutě a strašně mi vždycky připomíná mě
 


Komentáře

1 Katie Katie | Web | 13. listopadu 2013 v 16:37 | Reagovat

Tak v tomhle je úplně všecko.
Nesnaž se zapadnout, je to marný, taky jsem to zkoušela a pořád jaksi zkouším, a stejně na mě asi cosi maj... Nejspíš vyzařujem nějakou jinou energii nebo co, kterou oni neznaj, a proto se nás někdy až štítěj. Drž se.
To měnění neřeš, já si zase furt musím měnit tapetu na mobilu a na noťasu...
A díky za tip na film.

2 Myšlady de Pendragon Myšlady de Pendragon | Web | 13. listopadu 2013 v 17:43 | Reagovat

A co ti ostatní dělají? Jsem tu prvně, ale ráda bych znala tvou situaci.
Chtěla bych ti pomoc, když si to tak čtu, vidím spoustu krásných slovních spojení a hříček. Ty píšeš, viď?
Psaní mi často pomohlo, měla jsem problémy s kamarádkou, něustále na mě dorážela a nadávala mi a já z toho byla špatná, před ostatníma jsem se nemohla bránit, protože mi to pak vyčítali, že JÁ jsem ta zlá. Bylo mi z toho na nervy a děsně jsem se trápila. Pak jsem si pustila písničky, který povětšinou zaberou. Mám v nich spjaté příběhy, lépe s emi to pak pamatuje. Třeba nějak slovo(když jejich překlad neznám) mě upoutá z nesrozumitelného kontextu a já si vytvořím asociace. V tu dobu jsem psala jeden příběh, kde se vedla válka lidi proti "drakarům". Tehdy jsem se řekla: a proč já bych se měla trápit s nějakou "jméno", když mě se v pozadí rvou dva národy. Já jsem pánem světa támhle, píšu osudy desetitisícům a ona si na mě chce léčit svý komplexy. Doprčic co je mi po ní?

Nedá se to srovnávat, ale říkám ti, co pomohlo jednou mě.

Nebo taky byla jsem zničená, moc jsme si s mým přítelem nerozumněli a nějak to drhlo, do toho ta kamarádka, přítel je pacifista, občas má zvláštní názory a věří v naději a chtěl ať se nikdo nehádá. Prostě celej svět drhl. Na LOL (league of legends) mi napsal nějakej slovák, co jsme si ho přidala do přátel a tak jsme se bavili. Mě bylo zle a tak jsem se upnula na jeho osobu a povídala si s ním, bavili jsme se tím, že jsem mu říkal různé části her a on hádal. Došli jsme k tomu, jak jsem zapálená do Romea a Julie a že valnou část textu umím na zpaměť. Co mi tenkrát řekl jsem si zapamatoval dodnes:"Tak proč se trápíš když umíš Romea a Julii nazpaměť?" Byla to pravda. umím odříkat mou oblibenou hru nazpaměť a znamená to pro mě děsně moc. Nač se trápit světem, když umím odříkat RaJ. Nesmíš nad tím přemýšlet, ono tě to nikam neodtáhne, ani do bezpečí, ale do závětří, ale v tu chvíli tě to tak zvedne. ;)

3 Guizmo Guizmo | 13. listopadu 2013 v 18:21 | Reagovat

[2]: Ostatní, no oni jsou malí hrdinové v tom svém malém světě a mají pocit, že čím víc lidí poníží, znemožní a urazí, tím úžasnější jsou oni sami.

A bohužel i já, co si budu brát všechno moc osobně a moc o budu řešit. Protože jsem prostě hovado.

Copak je po jméně i růže ač zvána jinak, voněla by stejně. =)
Omlouvám se, že ti neodpovídám také takovým úžassně dlouhým slohem.

4 MercyFinch MercyFinch | Web | 15. listopadu 2013 v 12:03 | Reagovat

K tomu nenmám moc co dodávat. Snad jenom aby ses nesnažila nijak měnit. Jednou taková jsi, tak myslím, že to tak z nějakého důvodu má být. A hloupí jsou ti ostatní, ne ty.

Charlieho znám, jak z knížky, tak z filmu. Řvala jsem u toho jako blázen. Mám chuť podívat se na to znovu, ale nechci zas brečet, když je mi teď celkem fajn a skoro neřvu. V mnoha věcech jsem se v něm také viděla :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama