Slova proroků jsou napsána v na stěnách podchodů

26. ledna 2014 v 20:30 | Guizmo |  Píše
Mám ve všem strašnej chaos, nějak mi nejde vůbec se uklidnit, nemůžu si to rozstřídit v hlavě, přitom vím přesně kdy co, v kolik, kam, co s sebou s kým, kolik na to, ale ta data mi nějak lítají v hlavě bez ladu a skladu.
Když jsem byla mladší, tak jsem byla schopná se půl roku těšit na nějakou akci, mít všechno přesně vymyšlený, ale teď je to pořád něco, každej den, každou druhou hodinu se děje něco co jede mimo koleje a já přicházím na to, že prostě nesnáším změny.
Absolutně jsem pozbyla takovou tu věc, který se říká soukromí, prostě zmizelo, nebo třeba chuť k jídlu, v pátek jsem se přistihla, že sedím v kuchyni na stole a sleduju v troubě maso, úplně vyklepaná z toho, že budu mít k jídlu něco co mi fakt, fakticky chutná a né tvrdej rohlík, protože už je mi z hladu zle, ale přitom vůbec nemám na nic chuť.
Nějak ani nevím, o čem bych měla psát, nikdy mi nepřišlo, že bych měla mít blog o něčem zajímavým, ale pak jsem si přečetla u M. že by měl bloger dát čtenářům něco, co je donutí se vracet, ale ke mě je přece nic netáhne, řekla jsem si.

Já přece nejsem nějaká kreativní osoba, mám obyčejný vlasy, obyčejný oči, obyčejný oblečení, obyčejný myšlení, stupidní názory, nic pořádně neumím, nedělám něco co by bylo na blogu vyjímečný a lidi kolem mě se pořád v něčem lepší, mají takový to magnetický ego, který ostatním jakože našeptává, že jsou úžasní a dokonalí, ale to já neumím, jsou éterickými osobami, mají zajímavé koníčky a každý den dělají zajímavé věci.
Říkala jsem si, že bych mohla malovat svůj deník, každý týden zveřejnit několik obrázků toho co jsem dělala, ale pak mne napadlo, proč by to někoho mělo zajímat a přece zase nemůžu zakempit ke skicáku na hodiny.

Napadlo mě taky, že bych psala takové malé... nevím přesně jak bych to pojala, ale v pátek jsem tomu ve vlaku vymyslela název : Stupidní návody k přežití
Protože já dělám ze všeho strašnou vědu a do toho moji rodiče zastávají takový ten názor: "Hele neser se s tím, po hlavě a plav," takže třeba naučit se jezdit vlakem, když jsem do té doby vlakem nikdy nejela, to byla úplná bitva.
Když mě to v hlavě zní jako naprostá chujovina a to už nad tím přemejšlím nějakej pátek.

Nebo prostě budu psát nárazově, jako všichni blogeři, kteří dospěli a přišli na to, že jak jim z toho nic nekápne a osobní hodnota to taky nějak extra není, tak časem umlkli.



A potkala jsem ptáčka na nádraží, oni tam vždycky vletí jedním rozbitým okýnečkem a lítají tam.
 


Komentáře

1 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 26. ledna 2014 v 21:58 | Reagovat

Magnet. Chce to postě magnet.
Piš magneticky.

2 Megan Megan | 28. ledna 2014 v 8:15 | Reagovat

Užívej si maličkostí, vždyť to umíš :) nakonec jsou to ty největší radosti

3 vrania vrania | Web | 1. února 2014 v 16:06 | Reagovat

Nuž, na mňa magnet máš. Nielen zaujímavé maľby, ale aj taký ten svoj štýl vyjadrovania. Páčia sa mi tvoje opisy. Sú také... keď ich čítam, mám z toho zážitok.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama