hledání jiných dimenzí

20. března 2015 v 14:34 | Guizmo |  Žiju
Lezu na blog, moc nepíšu, tak mám pocit, že se na mě zapomnělo. Ale já tvořím dál.
Hledám co bych řekla, ale mám pocit, že se strašně měním, vysoká škola úplně změnila moje myšlení, celé se to nějak mění a přestože bych strašně chtěla psát, něco mi brání.


Zatímco do teď jsem se strašně snažila být takovým tím aktivním členem v komunitě naší chodské vesničky, teď jsem to vzdala. Už jsem moc pražák, už nechápu, jak je možný, že lidi, ke kterým jsem vzhlížela a jsou tak zoufale zaostalí, zjistila jsem, že si s nima prostě nerozumím, že mám pocit, jako bych musela ubrat strašně moc informací z toho co znám, abych se nějak přiblížila jejich vlně a pak sem zjistila, že to prostě nefunguje.
Matka má pořád tendence mě snižovat a vyvracet to co znám, takže když mi někdo ve škole něco řekne, třeba fundovaný odborník, řeknu jí to uprostřed nějakého small talku, ona to okamžitě zavrhne jako další "můj výmysl" a pak když se bráním, tak to zase zaobalí tím, že už prostě moc čtu psychologii. Ano, čtu, mám jí každý týden čtyři hodiny, něco si z toho asi odnést musím.
Zatímco matčina kamarádka už to dělat přestala, pociťovala jsem to jako hroznou zradu když to začala dělat (strašně mě shazovat, všechno co jsem řekla shodila, i před jinejma lidma, který naopak přizvukovali), ale pak jsem pochopila, že to se mnou vlastně nesouvisí, což je další důvod proč si s nimi nerozumím, že jsem a vždycky budu jen dcera svých rodičů, nejsem za sebe, ale jsem jejich. Něco jako nová kabelka.
Uvnitř mě je strašný chaos, ale asi nikdo nemá šanci to pochopit, nejde o to, že by nebyli dostatečně mými přáteli, ale jsou strašně rozdílní. Lidi začali být najednou úplně... jako jiné vesmíry.

Bylo strašně osvobozující si prostě uvědomit, že tam nemusím patřit a že tím, jak se mezi ně patřit snažím, se jen strašně shazuju. Tam nikdy mít nějakou dobrou pověst nebudu, ať už proto, že všechny babky ať už ví, nebo neví jak vypadám, tak všechny ví, že sem v prváku na střední rupla, ale přestože sem teď na UK, jsem automaticky blbá. Takže jsem prostě blbá a blbý a trapný lidi, přece nikdo rád mít nepotřebuje, ti jsou k ničemu a tím, že je znáte se nechlubíte.
Nikdy tam nepřestanu být dcera svých rodičů, vnučka svýho dědy... je to strašně svazující, plné jakési odpovědnosti a nemáte nějakou svobodu v tom, že můžete být kým chcete.
Hlavně už nikdy s našima nebudu pít, vždycky mám chuť diskutovat a oni to hrozně zvrhávaj, hlavně matky kamarádky.

V Praze sem svobodná, volná, chodím do práce, kde jedinej problém se mnou je v tom, že neumím děcka okřiknout.
Svobodná v tom, že už za to mám prachy, že i když zase nepasuju do kolektivu, tak mi to nějak nevadí, protože si držím svou hrdost a vůbec v tom kolektivu nějakou mám. (Po tom, co moje drahá bývalá spolubydlící co chodila do hodin spát a nevadilo jí vytroubit do světa význam mýho přijmení, vypadla.)

Zítra zkusím jít do kavárny, napsat básničku a dostat za ní kafe. Prý do té kavárny chodili bratři Čapkové.
Jak jistě víte Silwiniel se nám odstěhovala, takže už žádný blogerský procházky po náplavce :( (Ona vám to neřekla, ale chodili jsme hrát spolu deskovky, taková nečekaná trojka. Já, Silwiniel a (jakžesi říká na blogu) KayW?) Vždycky mi to přišlo děsně vtipný.
Musím si najít někoho novýho na procházky Prahou a návštěvu nejlepší Kočičí kavárny za Tančícím domem, strčí všechny do kapsy, hlavně když máte v kabelce Gyros a zapomenete na něj. Pak ještě procházka po náplavce a den nemá jedinou chybu. Mahoney tu totiž o víkendech není. Nějaký dobrovolník ? ^^

Knihovna mi přidělává nečekaně mnoho vrásek. (Zajímavost pro účastníky Advíků, Akikonů, Natsukonů(?) Víte že hned u Kzahrady je Městská knihovna? Nejschovanější knihovna co jsem kdy viděla, když jdete směrem od Kzahrady, tak projdete kolem tý školy a pak jsou tam takový dvířka, co vypadají jako zadní vstup do školy a straaašně vržou.)
Ale můj problém je záležitost fakultní knihovny, protože mi v prosinci zjevně zapůjčila knihu, kterou jsem nikdy neviděla a tedy nevrátila a teď se snažím zjistit jak z toho ven. Už mi totiž nabíhá pokuta, na něčem co nemohu vrátit, protože jsem to nikdy nevlastnila.


Co by vás ještě na mém legračním životě mohlo zajímat? Jestli vás tedy článek vůbec trochu zajímal.
Měla jsem hrozný problém s tím, že jsem přestala číst. Strašně mě to omrzelo a nevěděla jsem si s tím rady.
Situace vyřešena, přečetla jsem Zaklínače, pár odborných knih, čtu Eddu (sbírka básní týkajících se nordických a germánských božstev, ANO, je tam Loki... a našla jsem tam fascinující báseň, kde byly vypsány jména všech skřítků... při Norim jsem se pousmála, při Gandálfovi už zpozorněla a nakonec jich našla asi devět... tohle je ta nejzajímavější část všech studií o náboženství, zjišťujete kde co kdo vykradl... Přecijen v Eddě si půjčila i Rowlingová a to svého Fenrira.)
Celá moje škola je hrozně legrační záležitost.
Měla jsem mít na Sociologii jakousi prezentaci, z toho co jsem pochopila, tu prezentaci dělá profesor pokaždé, takže už se mu tam nastřádalo velké množství jinakostí, od blogerky (tímto zdravím, ozvi se!), přes různá témata, od nemocí, závislostí, společenských problémů, menšin... vždy z pohledu daného člověka.
No vyšel mi z toho totální hate české youtube komunity, což bylo nečekaně vtipné.
A dneska jsem si připadala jako v Bradavicích, protože kolem mě prošel hlouček dívek a bavili se o hodině Magie... ano, na naší teologické fakultě se vyučuje předmět Magie, je to Magie starověkého Egypta a navazuje na Náboženství starověkého Egypta... a já tu školu miluju.



A na koleji máme cápka co vypadl z Matrixu! A přiotrávila jsem se na Chodově jídlem! A koupila jsem si komix s Nightcrawlerem! ...

A... vzdala jsem hledání nového blogu, tenhle je prostě jistota a já časem najdu nějaký vzhled, který mi bude sedět.
A milujte labutě ^^

 


Komentáře

1 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 20. března 2015 v 16:02 | Reagovat

La Butě jsou fajn.

2 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 20. března 2015 v 17:55 | Reagovat

Taky nesnáším, když mě něco svazuje a když mi někdo dává nálepku... Proto ráda zkouším nové věci a poznávám se s novými lidmi - což ovšem nezamená, že zavrhuji staré známé, to ne :)

... a taky bych se měla vrhnout na čtení. Už se mi zlepšilo skore oproti minulým měsícům, ale blíží se mi konec výpujčky v knihovně :D

3 Leri Goodness Leri Goodness | Web | 20. března 2015 v 19:16 | Reagovat

Taky jsem zažila to omezování ostatními, co mi bránilo žít s vlastní existencí, vnímat sama sebe takovou, jaká doopravdy jsem - ale jednoho dne se ve mě něco zlomilo, něco zásadního a od té doby se oblékám jak mě se zlíbí a na překvapené upřené pohledy maloměstských lidí jsem si už zvykla. ,,Buď se budeš trápit tím, že na tebe všichni čumí, nebo si to budeš užívat" - tak jsem si vybrala druhou variantu a vysloveně se v tom vyžívám. Jedině tak člověk dojde osvobození.

4 Bee Bee | 20. března 2015 v 20:51 | Reagovat

To není fér, já v HK hledám labutě jak blázen a zatím jsem je potkala jen jednou... A nestihla jsem je vyfotit, protože jsem utíkala na seminář -_- :D

5 Guizmo Guizmo | 20. března 2015 v 20:56 | Reagovat

[4]: Tady mají labutě speciální místa kam se chodí krmit ^^

6 Standa Standa | Web | 23. března 2015 v 13:03 | Reagovat

Já se hlásím jako ten dobrovolník, jestli mě chcete :D

7 Guizmo Guizmo | 23. března 2015 v 15:03 | Reagovat

[6]: Inu proč ne :D

8 Standa Standa | Web | 23. března 2015 v 16:10 | Reagovat

[7]: jáj :D tak já pošlu mailíka a zkusíme něco domluvit :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama