Strach jako droga

2. prosince 2015 v 1:12 | Guizmo |  Píše
Proč se lidé dívají na horory? Proč baží po tom se bát a klepat se pod peřinou po tmě a v osamělém pokoji? Čekat, že se na ně někde něco vyřítí a sežere je to...
Žijeme období sterilnosti, žádný pořádný strach, pravděpodobnost, že vás někde v metru někdo přepadne je velmi nízká, když vezmeme v úvahu, kolik lidí tam běžně chodí, kde všude jsou kamery, kde všude je desítky očí, které vás sledují a jsou připraveni zasáhnout, protože žijeme ve společnosti, kde každý podvědomě kontroluje toho druhého.

Ale strach potřebujeme, je nutný k našemu přežití, lidé kteří nemají strach jsou podobně handikempovaní, jako lidé, kteří necítí bolest. Strach je stejným impulzem jako bolest, přijde ve chvíli, kdy se může něco přihodit, kdy je možnost toho, že se něco stane, zvyšuje hladinu adrenalinu, zvyšuje tep, strach vám pomůže projít tou stresující situací. Je to přítel, co vás provází, když už jste na všechno sami, zejména strach z konkrétního nepřítele, z konkrétní příšery, konkrétního násilníka, konkrétní šílené vraždící nestvůry. Běžíte rychleji, jednáte jinak, jste jako naprogramovaní ... přežít.

Už kdysi se lidé děsili navzájem, společnost to potřebuje, udržuje se tak v pozornosti, každý jedinec co má z něčeho strach... Z historického pohledu, žijeme v ideální době, nemohou nás zastřelit za to, jaký je náš rasový, etnický, nebo jakýkoli původ, nemohou nás sežrat hladoví vlci, pravděpodobnost, že propukne nějaká epidemie je v naší části světa minimální (když nepočítáme epidemie chřipky, myslím spíš mor, tuberkuozu...) Mezi nejpravděpodobnější patří smrt nějakou nehodou, ať už dopravní, nebo jinou, či závažnou chorobou, která ovšem většinou nebývá nakažlivá.

Člověk potřebuje svou dávku strachu, potřebuje se děsit, potřebuje mít pocit strachu, toho čistého, hrůzného. (Nepočítám násilnické vyvražďovačky, nebo takové...)
Droga co nám pomáhá zůstat ve střehu.

Dostávám se tedy konečně k tomu, proč si myslím, že lidé chodí do kina na horory a koukají na ně, kdekoli jakkoli (vynechám-li důvody pářící "pojďme koukat na film," a zábavného charakteru "to je tak blbý, že musím vidět, jak blbej bude konec") je ve výsledku ten, že člověk co na to kouká, buď nemá takovou fantazii na to, aby se spolehlivě vyděsil sám, nebo je naopak už tak otrnulý, že mu prostě jeho vlastní mysl nestačí.

Strach lže a ty mu věříš.
Friedrich Nietzsche
 


Komentáře

1 Opti-Mystique Opti-Mystique | Web | 2. prosince 2015 v 8:48 | Reagovat

Na horory se dívám kvůli příteli, já jsem totiž strašný posera a on se baví tím, jak se lekám doslova všeho. A to platí i do reálného života, i když u mě to asi došlo do extrému. Mám doslova strach ze strachu a blíží se čas, kdy to budu muset řešit s lékaři, protože panické ataky nejsou zrovna příjemná věc. Ale já jsem extrém, ten strach, který tu popisuješ, by opravdu měl v sobě cítit alespoň někdy každý, protože jinak by byl život takový... plytký. Chtěla bych zase cítit to mrazení, kdy tělo ví, co má dělat. Né, že místo zostření všech smyslů začnu panikařit a kolabovat. :D Tak snad... někdy.

2 Xerodoth Sigmius Xerodoth Sigmius | E-mail | Web | 2. prosince 2015 v 10:43 | Reagovat

Představ si, kolik by beze strachu bylo na světě sebevědomých sebevrahů!
Nicméně strach je zároveň trochu jako pohonná jednotka, částečně jako brzda. Člověk ho potřebuje stejně jako víru v něco, aby vůbec mohl žít a dalo to životu směr.
Udržuje společnosti, zákony jsou vystaveny na strachu z toho, že člověk bude potrestán. Vlastně jediná věc, co v životě děláme je, že se třesem strachy, ale zároveň se snažíme věřit tomu, že bude líp a jdem si za tím. Eh, bytosti na bázi uhlíku jsou tak legrační. Vsadím se, že kaktusy nemají takové problémy.

3 Niki Niki | E-mail | Web | 2. prosince 2015 v 13:01 | Reagovat

Když jsem byla mladší, dívala jsem se na horory ráda. jenže postupem času jsem zjistila, že to na co koukám, ani pořádný horor není. Např. dům voskových figurín? Vážně? Takže jsem se uchýlila ke svým knižním hororům od Setphena Kinga. Mám obrovskou představivost a tak čtením jeho knížek přiváním svou krev do varu a mám husí kůži. Podle mě lidé koukají na horory proto, že se snaží uniknout z reality. Člověk mlže zažít reálný strach z někoho, kdo mu ubližuje, ale příšery ve skříni naopak mají dodávat odvahu a upoutat čtenáře k filmu a odpoutat od jeho vlastních myšlenek. Sama se snažím psát povídky podobného druhu. Ne proto, že chci lidi fascinovat, ale proto, aby se zamysleli nad tím, co všechno se může stát a byli opatrnější, ale to nikoho asi nepřesvědčí, když si něco ode mě přečte.

4 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 2. prosince 2015 v 13:02 | Reagovat

[2]: Pěkná představa.

5 avant-garde avant-garde | E-mail | 3. prosince 2015 v 23:36 | Reagovat

omg kaktus..

6 Silwiniel Silwiniel | Web | 14. prosince 2015 v 7:51 | Reagovat

[5]: Přesně, první, co mě napadlo, bylo : "Ty vole, samej kaktus!"

Zkus se někdy projít po setmění na Žižkově, třeba se nějaké přepadení povede.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama