Jak jsem odpustila liškám

1. ledna 2016 v 17:25 | Guizmo |  Žiju
Člověk je jen takový balíček z emocí a zpracovaných předchozích zážitků a neustále se rozšiřující algoritmus k rozklíčovàvání toho co vidíme před očima...
Nějak si zakládám na dodržování těch drobností v mém životě co přestože postrádají nêjaký větší smysl tak jsou pro mě důležité. Vím, že Malý princ je jedna z těch věcí a lišky k tomu taky nějak patří... K maturitě jsem si ho chtěla vytáhnout a přestože jsem si to přála, vesmír to nesplnil a neposlal mi ho.
Ale co jsem věděla, když jsem hledala program kina a našla tam ten film. Że ho prostě musím vidět, nehledě na to jak takové pokusy o zfilmování dopadají. A to mne nakonec utvrdilo v tom, že k liškám už necítím zášť.
Odjakživa mám strach z toho že na mne někde bafne divoké šílené zvíře, nepomohly tomu ani filmy vraždícími obludami... Někdo se prostě bojí duchů a vrahů schovanÿch pod postelí a já se bojím iracionálních šílených zvířat. Jeden čas jsem měla respekt i že srnek a to proto že na mě mají tendence nečekaně v lese bafat a vżdycky se mi u toho vybaví wendigo.


Jeden se prostě nevyhne tomu potkat lišku, občas ty rezavé kožíšky někde zahlédnete, potkat ji ale v noci, téměř jí přejet ocas aniž byste ji zahlédli a vidět jen ve tmě se odleskující oči a slyšet ten příšerný typicky liščí řev... Bylo pro mě silný kafe.
Nikdy jsem takhle rychle domů na kole nejela.. Ještě uprostřed noci a bohužel tehdy naprosto střízlivá.

Trvalo půl roku než jsem zjistila co to bylo, všechno sice začalo dávat smysl... Ale začala jsem lišky nesnášet.
Až nedávno jsem seděla v autobusu stalo se něco zvláštního... U silnice na prahu ležela liška, zády k vozovce a uložená jako by ji někdo srazil a zastavil, aby ji vzal a uložil na kraj silnice do klubíčka aby vypadala jako by jen u silnice spala. V autobusu nešlo nic dělat a bylo to tak strašně smutné. Taková pitomost řeknete si, hloupé mrtvé zvíře u cesty a hysterka kterou vyděsila v noci liška.
Ale lidské vnímání je věc křehká, stačí jediná věta nebo tenká bílá knížečka a změní se. Tak jsem tedy po letech odpustila lišce.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 hedd hedd | Web | 1. ledna 2016 v 18:38 | Reagovat

Oboje musel být velmi silný zážitek, a jsem, jakožto největší zvířátkomilec, ráda, žes liškám odpustila. Zvířata nejsou šílená a bojí se nás více než my jich. :-)

2 Raja Luthriela Raja Luthriela | Web | 1. ledna 2016 v 19:15 | Reagovat

Lišku jsem nikdy v lese neviděla. Asi bych se jí také bála. Říká se, že často mají vzteklinu. Ale několikrát na mě z křovin vyskočil zajíc. To je taky šok. Človvěk se vždycky tak lekne.

3 Leri Goodness Leri Goodness | Web | 1. ledna 2016 v 19:35 | Reagovat

Malý princ je velice zvláštní kniha, moc pěkně napsané! :)

4 Bocian Bocian | E-mail | Web | 1. ledna 2016 v 19:50 | Reagovat

Pred pár mesiacmi som si konečne prečítal Malého princa celého. Mal som z neho veľmi zvláštne dojmy, bolo mi smutno. Potom som videl, že na základe knižky spravili film. Samozrejme, šiel som sa pozrieť a veľmi sa mi páčil, aj ako domysleli pokračovanie knižného príbehu.
Inak veľmi dojímavý článok, taký sympatický. Prednedávnom som videl, ako ktosi zrazil holuba. Skrátka ho prešiel, zabil a uháňal preč. Bolo mi toho holuba tak strašne ľúto.

5 stuprum stuprum | Web | 1. ledna 2016 v 21:47 | Reagovat

Lišky jsou prohnané. :)

6 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 1. ledna 2016 v 22:01 | Reagovat

Krásný článek :)
Mimochodem já vždycky když vidím přejeté zvíře mám chuť brečet...
A malý princ je opravdu poklad mezi knihami.

7 Amazonka Amazonka | Web | 1. ledna 2016 v 22:54 | Reagovat

Asi bych se tebou mohla inspirovat a taky odpustit pár zvířatům, které nemám v lásce. S přírodou bude asi nejlepší vycházet dobře.

8 Guizmo Guizmo | Web | 1. ledna 2016 v 23:00 | Reagovat

[7]: Tak si říkám, že pavoukům nikdy neodpustím a to mi nic neudělali... tak dobrá zase nejsem... :D

9 M M | Web | 16. ledna 2016 v 14:14 | Reagovat

Taky se bojím divokých zvířat v lese, kvůli tomu jejich zákeřnému "bafnutí". Mám vždy strach z toho, že to bude divočák, který mě nabere na kly a sní mě. :D
Malého prince miluju. Film jsem bohužel nestihla, počkám si na něj někde na internetu, snad ho někde najdu. Už jen dle plakátů se mi děsně líbil.
Vrací se mi ten krásný pocit, když mi před spaním často mamka četla pohádky, a když dostal čtení za úkol otec, nechtěl mi číst nic jiného, než Malého prince. Znala jsem ho tedy nazpaměť. A když jsem si ho četla k maturitě, byl najednou úplně jiný a všechny ty myšlenky si najednou člověk přebere jako "dospělák", ale zároveň v něm pořád zůstává ta krásná vzpomínka na dětství. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama