Duch mého prapradědečka

9. června 2017 v 21:39 | Guizmo
Viděla jsem video s děsivými zážitky různých lidí a vzpomněla si, jak jsem něco takového vyprávěla kdysi holkám na intru. Ono teda všechno z toho je pravda, nic sem si k tomu nepřimyslela, jen si nemyslím, že ty věci mají něco společného.

Bydlím ve velkém, teď již dvougeneračním domě, dům sousedí s kostelem a je v klidné části vesnice, hned vedle příjezdové silnice. Kdysi dávno na tom místě byla rokle, pak tam postavili starý dům, který pak částečně zbořili a přestavěli na dost velký vesnický dům i se stodolou, původně byla nahoře půda, ale teď je tam náš byt. Na té půdě se kdysi oběsil můj prapradědeček.
Největší část půdy tak byla část kde nyní máme kuchyni, část chodby, koupelnu a pak obývací pokoj. Stěhovali jsme se sem, když jsem šla do první třídy a může to k dnešku být víc než 18 let co tam bydlíme.
Když jsem byla malá, hodně malá, tak jsem začala omdlévat, prostě jsem seděla na židli a najednou sem ležela na zemi a nechápala proč. Poprvé se to stalo u babičky v kuchyni, která je přesně patro pod naší kuchyní. No a tak před deseti lety nám začalo praskat v kuchyni sklo. Moje máma má hrozně moc ráda sklo, skleněné povrchy a takové, takže měla sadu obrovských servírovacích talířů z tvrzeného skla. Ty talíře začaly vybuchovat, prostě jste je vzali, udělali si jídlo, donesli na stůl a ozvalo se puf... a najednou byl talíř na milion střepů, které se rozletěly po celé kuchyni. Postupně se zničil celý set, krom jedné misky na polévku a tří talířů. Tím jak vybuchovaly tak zničily myčku, protože se jeden rozletěl v ní a střep ji zničil. Občas se prostě uprostřed noci ozvalo tříštění skla, to nám jednou třeba praskla skleněná polička v kredenci, všechno se sesypalo na sebe a zničilo se. Jednou nám do prvního patra do okna od kuchyně vletěl kámen od sekačky a okno zlikvidoval... největší šílenost ale měla teprve přijít. Při renovaci kuchyně si máma přála skleněnou varnou desku, plynová skleněná varná deska, drahá jako prase... když ji poprvé zkoušeli, tak se ozvalo prask... a po úplně celé varné desce se rozletěly praskliny. Chápu, že v kuchyni se rozbíjí nádobí, je to kuchyně... ale že se rozbíjí samo, to už mi přijde ujetý. Tohle po čase přestalo, paradoxně "bouchající" zbytky setu už nebouchají, jestli šlo o šunty nebo vadné kusy to nevím.
Bylo ale zvláštní když mi došlo, že pokaždé když sem omdlela, bylo to na jednom a tom samém místě. Před dveřmi do kuchyně, přímo nad místem, kde jsem omdlela poprvé. Jistě, většinou mi bylo špatně ale když asi 6 omdlíte, nebo si musíte lehnout na zem, protože byste omdleli a je to vždycky na úplně tom samým místě, to už mi přišlo divný.
Když jsem omdlela úplně naposledy, tak to nakonec bylo obojí dohromady, sklo a mdloby.
To jsem sebou řízla tehdy tolik, že jsem pak už raději šla k doktorce, protože už mi to nahnalo strach, ale to je jiná věc. Tehdy mi vlastně nic moc nebylo, měla sem sice kocovinu, ale jenom lehkou, zvedla sem se, napustila si do pulitru (takového toho obyčejného vysokého bez ucha) vodu a vracela se do pokoje. Pak už si jen pamatuju jak ležím na zemi, pod sebou louži vody a z druhé chodby na mě kouká bratr a nechápavě zírá na to, jak ležím na zemi. Z toho co mi řekl, tak nejdřív slyšel spadnout tu sklenici, pak brutální ránu mojí hlavy na dlaždice a nechápal, proč se ta sklenice nerozbila. Protože jsem nespadla tak, že bych ji držela, ale já ji pustila na dlaždice a ta sklenice se prostě nerozbila. Umíte si představit, že kdyby se ta sklenice rozbila, tak by ty střepy ležely přesně v tom místě kam já sem spadla?

Jak říkám nevěřím na duchy, ale prostě když tohle dáte dohromady, vznikne z toho storka o tom, jak můj prapradědeček neměl rád sklo, ničil všechny skleněné věci v kuchyni, když to vezmu i v obýváku, protože tam talíře bouchaly taky. Ale když mi spadne sklenice, která by se podle veškeré logiky měla rozbít... tak ta se najednou nerozbije?
;) (ano prokrastinuju před státnicema, sem s nervama v prdeli)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Veronika Veronika | Web | 10. června 2017 v 8:53 | Reagovat

Ségra se nastěhovala do upravenýho bytu, kde před ní žil můj a její děda, zemřel v nemocnici. Myslím, že jeho duch se tam stále vrací. Ségry dítě se v noci vzbudí a ukazuje nějakým směrem v pokoji, pak se uklidní. Já bych tomu věřila.

2 Eliss Eliss | Web | 10. června 2017 v 11:36 | Reagovat

To je opravdu děsivé! Prapradědeček nemá rád sklo, ale když jsi měla spadnout na střepy tak ti pomohl, opravdu zvláštní...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama