Moje neexistence

6. června 2017 v 12:32 | Guizmo
Letos to budou tři roky, co jsem přijela do Prahy. Muselo to být někdy koncem září, měla jsem jednu malou cestovku, v ní pár kusů oblečení, hrnec, hrneček, misku, jedny boty, batůžek a ručník. Myslela jsem si, že nezvládnu ani první semestr, ale když už jsem měla to štěstí a díky různým lidem se sem dostala, prakticky mi bylo všechno nějak zařízeno tak jsem to chtěla zkusit.
Letos to budou tři roky.
Když si vzpomenu jak sem prvně seděla ve vlaku do Klatov a vedle mě seděla slečna co měla puntíkaté červené tričko a vypadala jako beruška a já se jí několikrát ptala jestli to fakt jede do Klatov... protože nikdy před tím jsem sama vlakem nejela a máma mě nechala na nádraží a když ses do toho vrhla tak plav. Nauč se, chtělas to tak bojuj, její heslo...
Do Prahy jsem jela a cítila se stejně jako tenkrát, neuměla jsem jezdit metrem, MHD, tramvaj a trolejbus sem nebyla schopná odlišit a autobusům sem říkala tramvaje. Nikdy jsem nepochopila na kterou stranu jaký autobus jede, když se ztratila neuměla použít GPS. První praxi na které jsem byla, byla teréní práce s bezdomovci a uprostřed brutální zimy v lednu 2015 mě vždycky někde nechali a divili se, když jsem druhý den přišla s tím, že jsem cestu na kolej hledala dvě hodiny. Ale já nerada věci jednoduše...
Zjistila jsem, že nakolik mě pořádně nikdo v blogosféře neznal, tak na mě lidi velmi snadno zapomněli, možná jsem byla vždycky nezajímavá, nedokázala zaujmout, nejsem Malé chlupaté stvoření... které už si stejně nikdo nepamatuje. Všechno se změnilo. S kamarádkami Pobertkami jsem se od ledna neviděla, neoslavila jsem s nimy narozeniny, Pobertky se rozutekly.
Svět se změnil, ale přesto zůstává pořád stejný. Místa která jsem měla jako malá ráda pomalu mizí, blog.cz se změnil tak, že kdybych přeskočila pár let a v roce 2014 řekla, že v roce 2017 bude vypadat jako teď, neuvěřím tomu. Změnila se cílová skupina, změnil se autorský klub prakticky z klubu mladých praštěných umělců na klub domácího života a odpoledního šití. Podáváme čaj o páté, dáte si taky, podívejte moje fotka dětí.

Změnila jsem se já, jsem v té části lidského života, kdy si nejsem jistá tím, jak bude vypadat další půlrok.
Chtěla bych vědět, že to bude dobrý, jako jsem se vždycky ujišťovala zpětně když jsem pročítala články co jsem psala. Myslím, že to teď někdy bude 6 let, co jsem v autorském klubu. Ani nevím přesně den... ani rok. Můj medailonek neexistuje. Nic neexistuje.
Stále se plácám ve stejném problému, můj internetový život nekoresponduje s mým reálným a já se bojím, že to lidi nepochopí.

No nic, měla bych se učit, připravit do práce, za týden státnicuju. Nejspíš tam půjdu v září znovu, protože jsem se na to vysrala a měsíc byl fakt málo. Ano učím se na tu sračku už měsíc.
 


Komentáře

1 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 6. června 2017 v 15:58 | Reagovat

Z příjezdu do Brna před třemi (skoro čtyřmi) lety jsem sice nebyla až tak vyjukaná, ale ve výsledku jsem musela působit dost podobně: bála jsem se přecházet velké silnice a totálně jsem nechápala, jak sakra fungují rozjezdy. Učila jsem se zorientovat tak, že jsem vždycky dobloudila na nějaké místo a z něj jsem se snažila dostat ke škole. :D
Ohledně změny blogu a autorského klubu - mám stejný pocit. V autorském klubu jsem nikdy nebyla, mám pocit, že už je mrtvý pěkných pár let, v poslední době je vyloženě nadbytečný. Na hlavní stránce se propagují blogy ze skupiny, do které se už nikdy nebude možné dostat a která vlastně už není ničím zajímavá...

2 D D | Web | 6. června 2017 v 17:52 | Reagovat

Já se naučil cestovat v šestnácti, když jsem začal dojíždět na střední 250 km od domova. Zpočátku to byl trochu nezvyk, ale byl jsem rád, protože jsem mohl vypadnout z toho blázince doma. Když bych se teď otočil a podíval zpátky, změnilo se toho hodně. Většina k horšímu, ale změny tu jsou. S blogováním jsem začal před měsícem, takže nevím, jak to tu vypadalo dříve, ale všiml jsem si, že autorský klub je zrušený a nedá se do něj přihlásit. A s tím výběrem blogů na hlavní stránce musím souhlasit - běžný život, rodinné problémy, šití, móda, zdravý životní styl. Věci, které mě nijak neoslovují.

3 Atris M. Atris M. | E-mail | Web | 10. června 2017 v 14:36 | Reagovat

Malé chlupaté stvoření z Alfa Centauri se v paměti/pamětích dá najít. Jen jak je malé, tak je přehlédnutelné - tak už to bývá, navíc, když se schovává.

Pořád si stojím za tím, že internetový život nekorespondující s reálným není nic, co by tě mělo nějak trápit.

A pokud neexistuješ, jak říkáš, proč by tě mělo zajímat, co kdo pochopí/nepochopí?

(trocha optimismu při sobotě)

4 vrania vrania | Web | 23. června 2017 v 17:04 | Reagovat

Síce som sa pred tromi rokmi prakticky nepresťahovala, ale nástup na vysokú bol pre mňa aj bez električiek, tramvají, metra a tak ďalej dostatočný zaberák. Podobne som neverila, že pôjdem ďalej ako prvý semester, ako som neverila, že tých x štátnych skúšok preleziem so štýlom nezodpovedného učenia, aký som zvolila (a preliezla, aj keď si to nepekne odniesli moje nervy).

Je pravda, že blog.cz bol kedysi iný. Boli tu ľudia, ktorí ma zaujali, dnes tu z nich zostalo iba málo - ty patríš k nim. Sama som síce nikdy nenašla pevnú čitateľskú pôdu pre svoje reči, ale, nakoniec, nikdy som sa o zmysluplnejšie slová ani akosi nedelila.

Neviem, či život niekoho korešponduje s tým internetovým. Môj teda rozhodne nie. A už som vzdala snahu trápiť sa tým - nemá to význam.

No nič, dúfam, že si na skúškach dopadla dobre. A že keď si zasa o pár týždňov spomeniem na blog.cz, že ťa tu nájdem - vždy som mala rada tvoje kresby a maľby, ako aj články a poviedky (ešte stále si trochu pamätám FF na Doctora!). Len som ten zlý typ čitateľa, ktorý po sebe zriedka nechá stopu v podobe komentára =)

5 Guizmo Guizmo | Web | 27. června 2017 v 23:04 | Reagovat

[4]: Jé, to je takové milé vidět zase pár řádků od lidí co jsem znávala =)

Ono není těžké propojit internetový svět s reálným v případě, že internetový skutečně zůstane na internetu. Jenže já jsem ve stavu, kdy půlka lidí co znám mě zná jako jiného člověka, než ta druhá a je strašně těžký pro mě poznat, kdy ten určitej člověk z jedný skupiny zvládne obě části aniž bych pro něj byla divná, nebo směšná, jenže to strašně láká, protože pak tomu určitému člověku budeš třeba o něco blíž, než jenom náhodný člověk z náhodného shodného prostoru.

Jsem přesně ten samý typ čtenáře =D takže ti nemám naprosto co vyčítat

6 Guizmo Guizmo | Web | 27. června 2017 v 23:04 | Reagovat

[3]: Optimismus je třeba, dá se někde koupit? =D

7 Atris M. Atris M. | E-mail | Web | 28. června 2017 v 21:39 | Reagovat

[6]: Dá se vyrobit. Každý to ale dělá jinak; těžko podávat instrukce - obzvlášť, když některé způsoby nejsou zrovna... rozebírací.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama