Komentáře

1 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 6. června 2017 v 15:58 | Reagovat

Z příjezdu do Brna před třemi (skoro čtyřmi) lety jsem sice nebyla až tak vyjukaná, ale ve výsledku jsem musela působit dost podobně: bála jsem se přecházet velké silnice a totálně jsem nechápala, jak sakra fungují rozjezdy. Učila jsem se zorientovat tak, že jsem vždycky dobloudila na nějaké místo a z něj jsem se snažila dostat ke škole. :D
Ohledně změny blogu a autorského klubu - mám stejný pocit. V autorském klubu jsem nikdy nebyla, mám pocit, že už je mrtvý pěkných pár let, v poslední době je vyloženě nadbytečný. Na hlavní stránce se propagují blogy ze skupiny, do které se už nikdy nebude možné dostat a která vlastně už není ničím zajímavá...

2 D D | Web | 6. června 2017 v 17:52 | Reagovat

Já se naučil cestovat v šestnácti, když jsem začal dojíždět na střední 250 km od domova. Zpočátku to byl trochu nezvyk, ale byl jsem rád, protože jsem mohl vypadnout z toho blázince doma. Když bych se teď otočil a podíval zpátky, změnilo se toho hodně. Většina k horšímu, ale změny tu jsou. S blogováním jsem začal před měsícem, takže nevím, jak to tu vypadalo dříve, ale všiml jsem si, že autorský klub je zrušený a nedá se do něj přihlásit. A s tím výběrem blogů na hlavní stránce musím souhlasit - běžný život, rodinné problémy, šití, móda, zdravý životní styl. Věci, které mě nijak neoslovují.

3 Atris M. Atris M. | E-mail | Web | 10. června 2017 v 14:36 | Reagovat

Malé chlupaté stvoření z Alfa Centauri se v paměti/pamětích dá najít. Jen jak je malé, tak je přehlédnutelné - tak už to bývá, navíc, když se schovává.

Pořád si stojím za tím, že internetový život nekorespondující s reálným není nic, co by tě mělo nějak trápit.

A pokud neexistuješ, jak říkáš, proč by tě mělo zajímat, co kdo pochopí/nepochopí?

(trocha optimismu při sobotě)

4 vrania vrania | Web | Pátek v 17:04 | Reagovat

Síce som sa pred tromi rokmi prakticky nepresťahovala, ale nástup na vysokú bol pre mňa aj bez električiek, tramvají, metra a tak ďalej dostatočný zaberák. Podobne som neverila, že pôjdem ďalej ako prvý semester, ako som neverila, že tých x štátnych skúšok preleziem so štýlom nezodpovedného učenia, aký som zvolila (a preliezla, aj keď si to nepekne odniesli moje nervy).

Je pravda, že blog.cz bol kedysi iný. Boli tu ľudia, ktorí ma zaujali, dnes tu z nich zostalo iba málo - ty patríš k nim. Sama som síce nikdy nenašla pevnú čitateľskú pôdu pre svoje reči, ale, nakoniec, nikdy som sa o zmysluplnejšie slová ani akosi nedelila.

Neviem, či život niekoho korešponduje s tým internetovým. Môj teda rozhodne nie. A už som vzdala snahu trápiť sa tým - nemá to význam.

No nič, dúfam, že si na skúškach dopadla dobre. A že keď si zasa o pár týždňov spomeniem na blog.cz, že ťa tu nájdem - vždy som mala rada tvoje kresby a maľby, ako aj články a poviedky (ešte stále si trochu pamätám FF na Doctora!). Len som ten zlý typ čitateľa, ktorý po sebe zriedka nechá stopu v podobe komentára =)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.