Napůl

24. července 2017 v 21:06 | Guizmo |  Zápisky
Chtěla bych být někým kým nejsem a neumím být.
Vždycky jsem si říkala, že přece nemůže člověk mít všechno naplánovaný do puntíku. Tedy oprava, neříkala jsem si to vždycky, ale od tý doby než jsem pochopila, že takhle to nefunguje. Proč není tak jednoduché, jako dojít k tomuhle ve směru plánování, dojít k tomu ve směru... sebevnímajícím?
Mám přesně vymyšlený jak chci, aby mě lidi vnímali a brali, ale to přece takhle nejde, ani to přece nemůžu vědět jak mě vnímají. A přece se trápím tím, že nejsem tím, kým bych chtěla být. Někdy mám pocit, že lidi všechno co řeknu myslí strašně vážně a nechápou, že si většinou dělám jen prdel... Že jsem občas zmatkující idiot, to vím a zoufale jím nechci být. Ale co sakra mám dělat s tím, že bych chtěla být někdo jiný?
Já jsem já, ono není tak těžký si to srovnat v hlavě tak, abych si dokázala všechno odůvodnit, problém už je v tom, přestat se po každé jednotlivé interakci s lidmi cítit tak vyčerpaná a zničená jen tím, že jsem nereagovala tak, jak bych podle svých myšlenek měla...
Co ještě musím udělat, abych se přestala takhle cítit a začala sebe vnímat takovou jaká jsem a neubližovala si v myšlenkách za každý chybný krok, který podle svého zmateného přesvědčení, které leží někde hluboko v mozku udělám?


Nemám asi tolik síly na to se nesnažit někam nacpat, do nějaké škatulky, ale zase nejsem taková, abych v té škatulce pak zůstala, jsem tam tak napůl, takže vlastně nepatřím nikam. Vždycky jsem někde tak napůl.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama