Glosa na léto 2004

10. září 2017 v 17:46 | Guizmo
Právě jsem omylem zveřejnila článek, co měl jen nadpis. Takže mám deset minut na to, abych tu glosu napsala i když jsem ji původně nechtěla ani zveřejnit, ale je pod mou úroveň být na titulce s článkem, který nic neobsahuje. Kdyžtak chvíli počkejte než to dopíšu.



Mám poměrně zvláštní rodinu, z jedné půlky hodně zvláštní rodinu. V létě 2004 mi bylo přesně deset a půl, můj tehdy šestiletý bratr byl poměrně nezvládnutelné stvoření a máma z něj už nejspíš měla hlavu jak balon, takže se rozhodla, že na větším venkově, než byl ten náš nám bude líp, takže nás poslala za babičkou do roubenky. V té roubence jsem spávala jen občas, většinou po svatbě, nebo po pohřbu, kdy prostě nikdo neměl šanci nás pohlídat a přišla řada na mojí babičku. Šatičky od družičky se po té svatbě musely balit do igelitu, aby se jim v tom domě hrůzy náhodou nic nestalo.

Roubenka totiž připomínala stavbu před zhroucením, měla několik místností, které se nepoužívaly, jelikož tam bylo tolik krámů, prachu, špíny a pavouků, že to ani reálně nešlo. Nejlepší část byla stodola, kde byla reálně velká modrá skříň a vždycky když jsem procházela kolem, děda nezapomněl poznamenat, že tam mám talíře do výbavy... jasně. Díky dědo. Nejhorší část, hned po těch pavoucích, bylo to, že v takové roubence většinou nebývá zavedená voda. Takže kadibudka vážně nebyl takový problém, jako to, že úplně ráno, se muselo každý den jezdit s dědou několik kilometrů do vesnice, tam do Kuželkárny, kterou čas spravoval a měl od ní klíče... nabrat vodu a jet zpátky. Což o to, na kole jsem jezdívala ráda, ale že můj děda, který měl křivou nohu po tom, co mu ji málem amputovali... má nejspíš v zadku nadzvukovej triskáč sem byla hned první den přesvědčená. Takže zatímco moje babička, váhy mladého nosorožce (a to opravdu není metafora,) celé dny seděla před domem a počítala jaké barvy aut jezdí nejvíc. Nás se pokoušel utahat děda na kole, tím, že jsme jezdili hledat houby, vozili vodu, jezdili na procházky kolem Babylonu.

Nejvíc si ale vzpomínám na ten úžasnej nápad, který jsem dostala hned první den, co jsme měli spát v tom obrovském žlutém stanu co nám táta akčně postavil. Tehdy jsem si sebou bláhově vzala Harryho Pottera, od někoho jsem tu knížku dostala, rovnou třetí díl, přestože jsem jedničku ani neviděla, ani nečetla... Prý to děti čtou, tak jo. Přes den jsem dočítala a v noci při baterce jsem se rozhodla, že to dočtu. Nebyl to dobrej nápad.


 


Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 10. září 2017 v 20:35 | Reagovat

To jsou moc pěkné vzpomínky!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama