Nomád na cestě

12. září 2018 v 23:20 | Guizmo
Znovu se setkáváme. Je zvláštní zde znovu nechávat nějaký vzkaz.

Před několika lety jsem tenhle blog zakládala a nikdy by mne nenapadlo, že bude se mnou, ačkoli v tomto stavu, tak dlouho. Prošel se mnou spoustu bolení a spoustu problémů, protože já nikdy nemohu nic dělat snadno a jednoduše, musím si všechno udělat komplikovanější a ve výsledku těžší než to je, ať už to byl přechod ze základní školy na střední, který jsem absolutně nezvládla a pak anabázi s maturitou, a dneska jsem tady zase. Za pár dní budu skládat poslední část státních zkoušek a ať už úspěšně, či neúspěšně končit bakalářské studium.
Dnes se sem vracím.
Nikdy jsem nepsala blog proto, abych byla úspěšná, či lepší než ostatní, i když je jasné, že pozornost a ocenění vždy jedince dokáže potěšit, takže mi asi ani nevadí, že si tohle nikdo nepřečte.
Je zvláštní vzpomínat na dobu, kdy jsme blogovali... Kdy všechny moje kamarádky a spoustu mých kamarádů měla blog. Přes tohle médium jsem poznala tolik různých lidí a poznala i stránky lidí, které jsem si myslela, že už znám. Je zvláštní vědět, že tu vlastně už nikdo z nich není, je to zvláštní pocit a cítím se jako kdybych najednou zůstala někde sama stát, ale není to ten pocit samoty, který mi samotné přijde tak sympatický.
Každý rok sám o sobě je jiný, letošní rok je ale úplně jiný, opustil mne můj čtyřnohý přítel a poslední měsíce mne ani nepoznával... dějou se věci, které jsou zároveň nádherné a zároveň strašlivé.
Každý den si víc uvědomuji, že jsem špatný člověk, stejně špatný, ne-li horší než ostatní. Že jsme všichni bytosti plné vlastností, které na ostatních nesnášíme a o sobě jsme přesvědčeni, že je nevlastníme.
Vždycky jsem tušila, že nejsem úplně stejná jako ostatní, přijdu si jako divoké zvíře z lesů, vypuštěné do města, miluji ten chaos, ulice, lidi, ale zároveň mne to hrozně vyčerpává... jako samotářské zvíře, co se octlo ve smečce... Všude napůl, nikde komplet, tělo ve městě a duše v lese. Kusy myšlenek rozsypané po asfaltové cestě a uvnitř hrudi prázdno. Vím proč se tak cítím a ten pocit zároveň miluji a zároveň nenávidím. Nevím co mám dělat a ze všeho nejvíc si přijdu jako nomád co už moc dlouho zůstal na jednom místě a teď se nedokáže pohnout dál, bojí se udělat nový krok, protože už se bojí, že nemá kam dál dojít, že konec jeho cesty je zde a že tam dál za obzorem už nic lepšího než tohle není...


 


Komentáře

1 Dí | 12. září 2018 v 23:59 | Reagovat

Tělo ve městě a duše v lese.. naprosto rozumím, cítím to úplně stejně. Někdy to člověk miluje, jindy ho to ničí. To velké město obecně. Město a život v něm.. něco, co nám pomohlo a zaroveň nás sráží.
U státnic ti držím palce, ale nepochybuji o tobě. Zvládneš je, protože to mnohem těžší už máš za sebou.
Ohledně blogového světa mě mrzí, ze se od toho tolik opustilo, ale asi je to normální, doba jde dopředu.. dnes jsou cool posty na instáči.
Ale to kouzlo jisté míry anonymity je tatam.

2 m. m. | E-mail | Web | 13. září 2018 v 10:56 | Reagovat

Ten strach je znamením, že to máš udělat, máš udělat ten krok. Člověk by měl poslouchat svou duši. Když cítíš, že tam, kde jsi, nejsi šťastná, jdi jinam. Aspoň na víkend, na chvíli, na týden, jak to jen jde. Člověk se z pohodlnosti nechce vytrhnout, protože má strach. Přijde mu divné udělat něco jako třeba si zařídit výlet do města, kde nikdy nebyl, nebo víkend někde v lese. Ale když to uděláš, tak cítíš, že to bylo správné a žes to potřebovala. Každý potřebuje duševní hygienu, vyvětrat si hlavu, přijít na jiné myšlenky. Příroda nepřijde k tobě, ty musíš za ní. A bude ti pak líp.

3 Bobouš Bobouš | E-mail | Web | 13. září 2018 v 11:19 | Reagovat

"Že jsme všichni bytosti plné vlastností, které na ostatních nesnášíme a o sobě jsme přesvědčeni, že je nevlastníme." - tohle by chtělo vytesat do skály.
Přeju hodně štěstí u státnice, až ti pak tahle starost odpadne, třeba se dokážeš konečně posunout jinam.

4 Zlatice Zlatice | E-mail | Web | 14. září 2018 v 9:52 | Reagovat

Lidé v našem okolí jsou zrcadla. Vlastnosti co nám na nich nejvíce vadí tak ty jsou naše a máme možnost je vidět proto, abychom s tím něco udělali :-)

Záleží na tom, co si pod pojmem lepší představuješ :-)

5 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 16. září 2018 v 9:27 | Reagovat

Asfaltové cesty v horku měknou. Není nad pořádnou dlažbu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama